Středověké příkopy, které původně obklopovaly špilberskou pevnost, byly zrušeny v roce 1742 v souvislosti s budováním kasemat. Příkop na jižní i severní straně byl upraven a následně překlenut dvoupatrovými mohutnými cihelnými klenbami. Východní a západní příkop tak byl spojen již jen odpadním kanálem, procházejícím nejnižším patrem jižních kasemat. Odváděl vodu ze západního příkopu k ústí odpadní štoly v příkopu východním. Říkalo se mu „Krysí kanál“ a byl opředen mnoha legendami. Jedna z nich líčí zvláště surové mučení vězňů, kteří byli do kanálu spuštěni a ponecháni napospas dravým hlodavcům. Množství krys v těchto místech zřejmě opravdu přežívalo, ale tím pravdivost legendy končí. Ani tento, ani žádný jiný způsob mučení ve špilberské věznici nikdy neprobíhal.

V době, kdy probíhala úprava Špilberku na barokní pevnost, bylo nutné zajistit odvodnění zbylých příkopů. Původní odpadní štolu tehdy zřejmě tvořil pouze krátký kanál procházející hradební zdí, s vyústěním na holé stráni Špilberského kopce. Po roce 1742 byl však odpadní kanál prokopán skalním masivem a vyveden až k Pekařské ulici. Stavba je to opravdu velmi zajímavá. Pevný skalní masiv bylo nutné v některých částech dozdívat cihlami či kamenem. Rozměry štoly jsou velmi proměnlivé, stejně jako její spád. Ani směr není přímý a chodby se esovitě stáčí vpravo i vlevo.

Doba vzniku této kamenné štoly v polovině 18. století je zatím pouze hypotetická. Zda byla vytvořena již mnohem dříve a mohla tedy sloužit také jako tajná či nouzová cesta z obleženého hradu, zatím není možné doložit. Náznaky dalších chodeb a neprůchodných odboček však jen potvrzují skutečnost, že Špilberk stále ukrývá množství historických a doposud neznámých podzemních prostor.