Ve druhé polovině 19. století vodovod ze Svratky již městu Brnu nedostačoval. Dosavadní snahy, jak levně získat pro Brno vodu, vyzněly naprázdno, a tak v roce 1863 byla vypsána soutěž na výstavbu nového vodovodu. Ze čtyř nabídek pak v roce 1869 bylo přijato nejvýhodnější řešení podle projektu londýnského stavitele Thomase Docwry. Se stavbou úpravny vody v Pisárkách se započalo na podzim téhož roku a podle nejlepších anglických zkušenosti s úpravou vody byla stavba dokončena v roce 1872. Surová voda z řeky Svratky byla odebírána nad jezem v Kamenném mlýně a byla čištěna na třech otevřených biologických filtrech o celkové ploše téměř 3 000 m2. Voda z Pisárek byla čerpána do dvou tlakových pásem. První, nižší, mělo vodojemy na Žlutém kopci, vyšší pásmo pak vodojem na Špilberku.
Pro nový vodní zdroj byly tedy na Žlutém kopci v ulici Tvrdého v r. 1869 až 1872 vybudovány dva nové cihelné vodojemy. Kolosální podzemní nádrže zastropené systémem valených a křížových kleneb nesených cihelnými pilíři a stěnami je jedinečnou architekturou nemající v českých zemích obdoby. Stavitelská zručnost budovatelů, technická vyspělost řešení a neuvěřitelný genius loci těchto míst staví tyto objekty mezi nejzajímavější brněnská díla 19. století. Vodárenský areál na Žlutém kopci je současně působivým historickým monumentem doby velkorysého budování měst a jedná se o cennou památku technického řešení zásobování vodou populačně expandujícího městského organismu.
Činnost těchto vodojemů byla ukončena v roce 1997, kdy byly odpojeny od vodovodní sítě a od té doby nemají žádné využití. V současné době se město snaží stavebními úpravami tyto úžasné stavby zpřístupnit veřejnosti.
