Jihozápadní svah Petrova, zvaný Puhlík, spadal původně velmi příkře k bažinaté louce u svrateckého náhonu. V roce 1415 se městská rada dohodla s Prokopem z Písku, který zbudoval vodovod v Čáslavi, a s bohatým brněnským patriciem Václavem Haasem, že za své peníze postaví vodovod ze Svratky přes Puhlík. Vodovod měl napájet kašny na Horním a Dolním trhu, přivádět vodu do pivovarů i do jednotlivých domů. V roce 1416 král Václav IV. ujednání potvrdil a v Brně byl postaven první vodovod. Voda byla odebírána z náhonu Svratky a čerpadlem, které stálo u tzv. Lamplova mlýna (přibližně v místě dnešních lázní na Kopečné), byla hnána do výše 140 stop (44,2 m) do vodojemu na Puhlík. Rourový systém byl původně dřevěný (vrtané roury z borového dřeva, spojované krátkými železnými válci), později kamenný a železný. Voda procházela složitým systémem usazovacích nádrží a přepadových komor do dřevěných vodojemů a odtud potom vedla Starobrněnskou ulicí do města.

V roce 1818 byl při úpravě petrovského svahu na Denisovy sady starý vodojem zrušen a nahrazen novým, dřevěným. Současně byly vybudovány dva nové, dosud zachovalé zděné vodojemy na parkánové zdi, které byly uvedeny do provozu roku 1820. Vstup do nich umožňuje kamenný ochoz podél objektu, přístupný ze zahrady biskupství.

Objekt tvoří dvě komory o délce 16 m a 17 m, při šířce 6 m. Prostor je zaklenut valenou klenbou (ve výšce 8 m nad podlahou), na níž leží terasa biskupské zahrady. Roku 1873 bylo toto vodovodní dílo zrušeno, neboť došlo k celkovému přebudování vodovodního systému. Od té doby nebyl objekt užíván a postupně chátrá. Nicméně tyto prostory, podobající se svojí velikostí prázdné katedrále, přímo vyzývají architekty a stavitele k zamyšlení nad možností jejich budoucího využití.